Vždycky jsem chtěla mít auto, které bude takové nízké a sportovní. Nevím proč, ale líbila se mi červená sportovní auta. Třeba něco jako Ferrari. Ferrari bylo mít vždycky můj sen. Jenomže jak všichni víme, pro normálního smrtelníka je auto Ferrari opravdu nedostupné. Takže i pro mě. Já jsem totiž úplně normální člověk, který má úplně normální zaměstnání a takovou spíše podprůměrnou mzdu. Takže abych si mohla pořídit Ferrari, musela bych asi šedesát let poctivě šetřit, abych si mohla koupit alespoň Ferrari v základním vybavení. Docela mě to hodně mrzelo, protože jsem opravdu toužila po nějakém luxusním autě.
A ani nevím, jak mě tento nápad napadl. Kolikrát jsem se dívala moc ráda na nějaké filmy, kde hlavní roli byla rychlá auta. Líbily se mi filmy, kde jezdila auta třeba jako z filmu Rychle a zběsile. Film Rychle a zběsile se mi líbí, protože je to celé o autech a taky o závodění. Vždycky jsem chtěla závodit na okruhu. Jeden můj kamarád takhle závodně jezdí a ani mu nebylo osmnáct let. Takže je to prima, že nemusí mít závodník ani řidičák.
A protože se dozvěděla, že závody v autě můžu klidně od patnácti let, tak jsem byla velmi nadšená. A hned jsem se s tím svěřila svým rodičům, kteří mě v mém zájmu a štěstí podpořili. Takže už asi šestým rokem jezdím závodně jenom sportovní okruhy, ve kterých jezdím konečně v pěkném autě. A sice to není Ferrari, ale je to taky červené sportovní auto. Jsem nadšená a já si říkám, že třeba postupem času, když budu šikovná a skvělá, tak taky můžu někdy jezdit třeba ve Ferrari. Uvidíme, co udělá čas. Já sama jsem vždycky snila o úplně odlišných věcech než třeba moji vrstevníci. Chtěla jsme pokaždé něco jiného. I když moji přátelé jsou v mém věku, ale díky závodění v autě mám i jiné přátelé, kteří jsou třeba i o pět let starší a skvěle si rozumíme i tak.